Psaní -ě- či -je

Vždy po grafému (písmenku) P!

Po p následuje v českých slovech vždy a za všech okolností -ě. Píšeme pak tedy :pěst, pěstovat, pěkný, pětka, opětovat, zápěstí či zatápět.

V kořeni slova

Grafém -ě- píšeme v kořeni slova, tedy například ve slovech:

pěstoun (kořenem je pěst – pěstitel, pěstovat, pěstěný),

opěvovat(pěv – pěvec, zpěvák),

věnování(věn – věno, věnovat, věnný),

bědovat(běd – bědovat, bědný, ale i bída),

zbělat(běl – běloba, bělost, ale i bílý),

Kdy napsat -je?

Pouze po předponách ob- a v-

Po předponách ob– a v- píšeme -je-, a to v takových případech, kdy po předponě následuje kořen slova, které začíná na -je.

Jednodušeji řečeno – slovo po předponách ob- a v- existuje samostatně, nebo si pomůžeme jiným příbuzným slovem, které také začíná na je.

Uveďme si několik příkladů:
ob-jet, v-jezd – v obou případech je příbuzným sloveso jezdit;

ob-jevit, ob-jevitel – příbuzným slovem je sloveso jevit se,

ob-jetí (od jímat),

za-jetí (od slovesa jmout), atp.

Často nám může pomoci, když si předponu ob– a v- ve slově nahradíme jinou českou předponou. Například místo ob-jet si řekneme za-jet, pře-jet; místo ob-jetí – do-jetí, místo v-jezd, ú-jezd, případnězá-jezd, atp.

Tato pomůcka s nahrazením vhodnou předponou samozřejmě nefunguje u všech slov – slovo jakoza/do/pře-jevit v češtině neexistuje, ale v mnoha případech nám tento „fígl“ pomůže.

Pokud ob a v nejsou v daném slově předponami, píšeme -ě

Ve všech ostatních případech, kdy ob a v nejsou předponami, napíšeme -ě. Tedy například ve slovech oběd, oběť, věc, věrnost, věno, atp.
V těchto případech totiž z hlediska toho, jak bylo slovo vytvořeno, nejde o předpony. Nemůžeme si říci – měl jsem dobrý ob-jet, vrah zabil svoji ob-jeť, zaměstnanec obdržel odměnu za svoji v-jernost či že nevěsta od rodičů dostala bohaté v-jeno.
Zkuste si u těchto slov domnělou předponu ob- či v- nahradit nějakou jinou českou předponou, uvidíte, že to nejde a dostanete pouze nesmyslná slova.

Shrnutí na závěr: